Poté, co přišla o rodiče, zdědila mladá žena opuštěný dům a proměnila ho ve skutečný ráj.
Valeria Mendoza tiskla k sobě ošoupaný kufr, v očích měla slzy. V pětadvaceti letech se dozvěděla tu nejhorší zprávu svého života, po níž následovala ta nejnečekanější.
Zdědila venkovskou usedlost ve vnitrozemí státu Michoacán – o jejíž existenci neměla ani tušení. Dům, který se nyní stal jejím majetkem, vypadal jako z noční můry: kamenné zdi zarostlé plevelem, rozbitá okna a střecha děravá jako cedník.
Rezavá železná brána
zaskřípala, když ji otevřela, a vtom se odnikud vynořila zvířata. Vyhublé kozy na ni smutně hleděly, opatrně se blížili psi se zcuchanou srstí a slepice zobaly ve vysoké trávě, která pokrývala celý pozemek.
„Vy budete asi ta dědička,“ ozval se za ní chraplavý hlas. Valeria se otočila a uviděla ženu