Někdy stačí jediný okamžik, aby se obyčejný pracovní den změnil v událost, na kterou člověk nikdy nezapomene. Pro veterinární lékařku Martinu Balážovou začal takový den telefonátem, který ji přivedl do lesa nedaleko Ružomberka. Pod starou borovicí tam ležela vyčerpaná fenka, připoutaná krátkým řetězem. Byla podvyživená, sotva se dokázala pohnout a její tělo se připravovalo na porod.
Přesto v sobě měla ještě tolik síly, že při příchodu lidí slabě zavrtěla ocasem. Právě toto drobné gesto se stalo symbolem příběhu, v němž se spojilo utrpení zvířete, rychlá veterinární pomoc, podezřelé okolnosti a bolestná minulost, která se měla teprve odhalit.
Příběh je zde zpracován jako dramatické vyprávění podle dodaného textu. Uvedené osoby, události a obvinění nelze bez nezávislých dokladů považovat za ověřená fakta.
Telefonát, který změnil celý den
Martina Balážová pracovala jako veterinární lékařka v malé ambulanci nedaleko Ružomberka. Byla zvyklá na naléhavé případy, zraněná zvířata i vystrašené majitele, kteří přiváželi své mazlíčky v poslední chvíli. Přesto ji telefonát od kolegy Tomáše znepokojil víc než obvykle.
„Martino, vezmi si porodnickou tašku. Vypadá to špatně.“
Tomáš jí vysvětlil, že turisté objevili psa u lesní cesty směrem na Vlkolínec. Zvíře bylo připoutané ke stromu a podle prvního odhadu se nacházelo v pokročilé fázi březosti. Martina neváhala. Připravila potřebné vybavení a vyrazila na místo.
Když dorazila, spatřila fenku ležící pod borovicí. Její srst byla znečištěná, boky se jí třásly a pod napjatou kůží břicha bylo možné pozorovat pohyby štěňat. Přes tělo jí vystupovala žebra a vedle ní stála prázdná plastová miska.
Nejvíce Martinu zasáhl pohled na její oči. Byla vyčerpaná, ale při příchodu lidí zvedla hlavu. Když se k ní veterinářka opatrně přiblížila, fenka slabě zavrtěla ocasem.
V takové chvíli se člověk nemůže ubránit otázce, jak dlouho muselo zvíře čekat na pomoc a kolik strachu a bolesti už prožilo.
Řetěz kolem borovice
Fenka měla kolem krku široký kožený obojek. K němu byl připevněn krátký kovový řetěz, který někdo dvakrát omotal kolem kmene stromu. Zvíře mělo jen velmi omezený prostor k pohybu. Nemohlo se dostat dál od stromu ani si najít bezpečnější místo.
„Jak dlouho je tady?“ zeptala se Martina.
Tomáš ukázal na udusanou a rozrytými stopami poznamenanou půdu.
Podle jeho odhadu tam fenka mohla být nejméně dva dny, možná i déle. Přesnou dobu však nebylo možné určit pouze podle okolí. Jisté bylo jen to, že zvíře potřebovalo okamžitou pomoc.
Martina si k fence klekla a opatrně jí přiložila ruku k boku. Zkontrolovala její dýchání, celkový stav a známky blížícího se porodu. Brzy pochopila, že situace je velmi vážná.
„Začíná rodit,“ řekla.
V tu chvíli se Tomáš podíval na kovový zámek řetězu. Na něm byl malý plastový štítek s číslem 317 a dvěma písmeny VK.
Podle vyprávění mu označení připomnělo štítky, které údajně viděl při dřívějším zásahu proti nelegálnímu chovu psů. Samotné označení však ještě nedokazovalo, odkud fenka pochází ani kdo ji ke stromu připoutal.
Bylo proto důležité zachovat všechny dostupné stopy a předat podezřelé okolnosti příslušným orgánům. V podobných případech může mít význam nejen samotný obojek a řetěz, ale také fotografie místa, svědecké výpovědi, záznamy o nálezu a případné identifikační údaje.
Boj o život matky i jejích štěňat
Nejdůležitější však v danou chvíli nebylo pátrání po původu řetězu. Fenka byla v pokročilém porodu a její zdravotní stav byl vážný.
Po zajištění bezpečného přístupu k obojku a řetězu se záchranáři postarali o její převoz do veterinární ambulance. Tam mohla Martina provést podrobnější vyšetření a rozhodnout o dalším postupu.
První vyšetření ukázalo, že porod neprobíhá správně. Jedno ze štěňat uvízlo v porodních cestách. Taková situace může ohrozit nejen mládě, ale také samotnou matku. Pokud se porod nemůže bezpečně dokončit, je nutné rychle rozhodnout o vhodném zákroku.
Martina proto doporučila císařský řez.
Operace vyžadovala soustředění celého týmu. Bylo třeba sledovat stav fenky, připravit operační pole, bezpečně provést zákrok a následně se postarat o novorozená štěňata. U oslabeného zvířete může být anestezie i samotná operace náročnější, proto bylo nutné postupovat velmi opatrně.
Podle vyprávění zákrok trval čtyřicet sedm minut. Ze sedmi štěňat se podařilo zachránit šest.
Šest malých životů dostalo šanci, kterou by bez rychlého zásahu nemusely mít. Ani tím však práce veterinářů neskončila. Novorozená štěňata potřebovala teplo, pravidelnou kontrolu a pomoc s příjmem potravy. Jejich matka zase potřebovala klid, léčbu, tekutiny a pečlivé sledování po operaci.
Nové jméno pro fenku, která dostala druhou šanci
Fenka dostala jméno Tara.
Bylo to symbolické pojmenování pro zvíře, které přežilo velmi těžkou zkušenost a nyní mělo před sebou možnost začít znovu. V prvních hodinách po operaci bylo důležité, aby se její stav stabilizoval. Veterinární tým sledoval hojení operační rány, příjem potravy, hydrataci i případné známky infekce.
Tara potřebovala také čas, aby si zvykla na bezpečné prostředí. Zvířata, která prožila dlouhodobý stres nebo zanedbávání, mohou reagovat na člověka nejistě. Některá se bojí prudkých pohybů, jiná se lekají hlasitých zvuků nebo se zdráhají opustit místo, kde se cítí bezpečně.
Důležité je respektovat jejich tempo. Důvěru nelze vynutit. Vzniká postupně díky klidnému zacházení, pravidelné péči a pozitivním zkušenostem.
Tara však měla ještě jednu důležitou roli: starat se o svých šest štěňat. Veterináři proto museli kontrolovat také to, zda se o ně dokáže bezpečně postarat a zda mají dostatek mateřského mléka.