Rostlinná míza: jak koluje rostlinou, k čemu slouží a co o ní víme

Dva proudy: xylém a floém

Cévnaté rostliny mají dva základní systémy vodivých pletiv. Každý přenáší jiný typ mízy.

Xylémová míza

Xylém, česky dřevní část cévních svazků, rozvádí vodu a v ní rozpuštěné minerální látky z kořenů do nadzemních částí. Jde především o dusík, draslík, vápník, hořčík nebo fosfor ve formě iontů. Obsah cukrů je zpravidla nízký, i když se na jaře může zvýšit, protože strom čerpá zásoby uložené přes zimu. Právě tato míza se při jarním naklepávání bříz a javorů sbírá.

Floémová míza

Floém, lýkovou část, tvoří dlouhé buňky, kterými proudí roztok cukrů vytvořených fotosyntézou, hlavně sacharózy. Rozvádí je z míst produkce, tedy ze zelených listů, do míst spotřeby nebo ukládání: do kořenů, rostoucích výhonků, květů, plodů či semen. Obsahuje i aminokyseliny, rostlinné hormony a další látky. Je výrazně hustší a sladší než xylémová míza, což je důvod, proč se na ni specializují například mšice.

Jak míza stoupá vzhůru

Vysoký strom musí dopravit vodu do výšky mnoha metrů, někdy i přes sto. Nedělá to jako čerpadlo. Hlavním motorem je transpirace, tedy odpařování vody průduchy v listech. Vodní sloupec v cévách drží pohromadě díky soudržnosti molekul vody (kohezi) a jejich přilnavosti ke stěnám cév (adhezi). Odpařování vytváří tah, který vodu táhne nahoru. Tomuto vysvětlení se říká teorie soudržnosti a tahu a v biologii rostlin je široce přijímané.

Vedle toho existuje kořenový tlak. Kořeny aktivně přijímají ionty, ve vodivých pletivech vzniká osmotický rozdíl a voda je vtlačována do xylému. Tento tlak se uplatňuje zejména na jaře, než se rozvinou listy, a vysvětluje, proč z naříznuté březové kůry může míza vytékat. U malých bylin za vlhkého rána způsobuje tzv. gutaci, tedy vytlačování kapiček vody na okrajích listů.

Floémová míza se pohybuje jiným mechanismem. Podle hypotézy tlakového proudu vzniká v místě tvorby cukrů vysoká koncentrace roztoku, do které se nasává voda a roste tlak. V místě spotřeby se cukry odebírají, tlak klesá a roztok proudí od vyššího tlaku k nižšímu. Podrobnosti fungování se dosud zkoumají, ale základní model je v učebnicích obecně uznáván.

Sezonní rytmus mízy

V mírném pásu, tedy i v Česku, se pohyb mízy výrazně mění během roku. Na konci zimy a na začátku jara, kdy se střídají mrazivé noci a teplejší dny, se u některých dřevin zvyšuje tlak v xylému a míza může vytékat z poranění. Po rozvinutí listů převládá tah způsobený transpirací a objem vody procházející stromem v létě dosahuje maxima. Na podzim se cukry stahují do kořenů a kmene a listnaté stromy odhazují listy. V zimě je tok minimální.

Co všechno se označuje jako „míza“

Lidová mluva spojuje pod jedno slovo několik rozdílných látek. Je dobré je rozlišovat.

  • Latex je mléčná šťáva, kterou obsahují například pampeliška, pryšce nebo kaučukovník. Vzniká ve zvláštních buňkách či kanálcích a slouží hlavně k obraně proti býložravcům a k hojení ran. Mnohé latexy jsou dráždivé nebo jedovaté.
  • Pryskyřice vytéká z jehličnanů, například smrků a borovic. Je to hustá lepkavá látka zalepující poranění, nikoli míza ve fyziologickém smyslu.
  • Buněčná šťáva je obsah vakuol v buňkách. S cévním transportem nesouvisí, i když se v běžné řeči také nazývá šťávou.

Březová a javorová míza

Nejznámějším příkladem využití mízy je březová voda, sbíraná brzy na jaře. Tradice jejího pití je rozšířená v severní a východní Evropě. Jde o řídkou, mírně sladkou tekutinu s nízkým obsahem cukrů a minerálních látek. Rozšířená tvrzení o jejích zázračných účincích na zdraví však nejsou dobře podložena a kvalitní důkazy jsou omezené. Je rozumné ji brát jako osvěžující nápoj, nikoli jako lék.

Javorová míza, zejména z javoru cukrového, se v Severní Americe zahušťuje na sirup. Obsahuje zpravidla jen několik procent cukru, proto se musí hodně odpařovat; udává se, že na jednotku sirupu je potřeba řádově desítky jednotek mízy. U nás se k podobným účelům někdy využívají i jiné javory, ale výtěžnost a obsah cukru se liší podle druhu i stanoviště.

Šetrné sbírání a riziko pro strom

Odběr mízy je pro strom zátěž, protože s ní odchází i část zásob. Pokud se provádí, má se dodržovat několik zásad:

  1. odebírat jen ze zdravých, dostatečně silných stromů,
  2. volit malý vrták a mělký otvor, aby bylo poranění minimální,
  3. nesbírat příliš dlouho, jakmile začínají rašit pupeny, odběr ukončit,
  4. otvor po skončení neutěsňovat cizorodými materiály, strom se s ním vyrovná sám,
  5. vždy mít souhlas majitele pozemku nebo lesa.

Volně rostoucí stromy v lese či v parku patří někomu jinému a jejich poškozování může být porušením předpisů. Konkrétní pravidla je třeba ověřit u vlastníka nebo místní správy.

Míza a škůdci

Floémová míza je pro některé živočichy cenným zdrojem potravy. Mšice, červci nebo křískové do pletiv zavrtávají sosák a sají přímo z lýkových cév. Protože je míza bohatá na cukry, ale chudá na dusík, vylučují přebytečný cukr jako medovici. Ta pak láká mravence, včely a na jejím povrchu se často usazují černě zbarvené houby, tzv. sazovitost. Tito savci mohou přenášet také rostlinné viry, což je pro zahradníky a zemědělce závažný problém.

Proč je míza důležitá i pro zahradníka

Znalost mízy pomáhá chápat běžné zahradnické postupy. Řez ovocných stromů se doporučuje v období vegetačního klidu, protože tehdy je ztráta tekutin menší. Některé dřeviny, například bříza, javor nebo vinná réva, však po jarním řezu „slzí“ – míza z ran vytéká, aniž by to nutně znamenalo vážné poškození. Při přihnojování zase platí, že živiny se do rostliny dostávají roztokem přes kořeny a dále xylémem, proto je důležitá dostatečná vlhkost půdy. Při suchu se transpirace i příjem živin zpomalují a rostlina trpí.

Co zůstává předmětem výzkumu

Základní principy transportu mízy jsou dobře popsány, přesto zůstávají otevřené otázky. Vědci zkoumají, jak stromy reagují na extrémní sucho, kdy se v cévách mohou tvořit vzduchové bubliny (embolie) bránící proudění. Zajímavé jsou i detaily regulace floémového toku nebo role signálních molekul přenášených mízou. Konkrétní čísla, například maximální rychlost proudění, se liší podle druhu a podmínek, a proto je nelze brát jako univerzální.

Shrnutí

Rostlinná míza není jediná látka, ale souhrnný název pro roztoky proudící v xylému a floému. První rozvádí vodu a minerály od kořenů vzhůru, druhá cukry z listů tam, kde jsou potřeba. Pohánějí je odpařování, osmotické rozdíly a tlak, a její tok se mění s ročními obdobími. Od mízy je třeba odlišovat latex, pryskyřici či buněčnou šťávu. Sbírání březové nebo javorové mízy je možné, vyžaduje však ohleduplnost ke stromu a očekávání založená na ověřených informacích, nikoli na slibech o zázračných účincích.