Málo surovin, hodně fantazie
Socialistické hospodyňky měly jednu obrovskou výhodu – dokázaly vykouzlit pohoštění téměř z ničeho. V době, kdy v regálech dominoval eidam, margarín, tavený sýr a konzervy, se kreativita stala klíčovou ingrediencí. Každý kousek sýra, zbytek pomazánkového másla nebo zapomenutá konzerva sardinek měly své využití.
Pomazánky byly ideálním řešením. Daly se připravit ve velkém, nestály téměř nic a navíc zasytí i početnou návštěvu. Stačilo pár základních surovin, trocha koření a chuť experimentovat. Výsledek? Chlebíčky, které mizely rychleji než cukroví.
Lahůdky z kelímku i domácí pýcha
Kdo nechtěl nebo nestíhal chystat všechno doma, zamířil do lahůdek. Právě tam se prodávaly legendární majonézové saláty – vlašský, pařížský nebo rybí. Prodavačky je nabíraly do plastových kelímků, pečlivě zabalily do papíru a zákazník odcházel s pocitem, že drží malý sváteční poklad.
V kantýnách se pak daly koupit hotové chlebíčky, které si lidé vychutnávali přímo na místě, opření o barový stolek, s vidličkou v ruce. Přesto platilo, že ti největší mistři studené kuchyně si pomazánky připravovali doma. Každá rodina měla svůj osvědčený recept, který se dědil z generace na generaci.
Pomazánky, které kralovaly svátečnímu stolu
Mezi absolutní klasiku patřila rybičková pomazánka. Jednoduchá, levná a nečekaně lahodná. Sardinky nebo tresčí játra z konzervy se smíchaly s máslem, jemně nasekanou cibulí, solí a pepřem. Kdo neměl máslo, sáhl po margarínu – chuť byla možná o něco jiná, ale nikdo si nestěžoval. Jídlo
Neméně oblíbená byla vajíčková pomazánka. V podstatě šlo o variaci na rybičkovou verzi, jen se ryby nahradily vařenými vejci. Chlebíčky se pak zdobily sýrovou ruličkou, plátkem kyselé okurky nebo snítkou petrželky. Čím barevnější, tím lepší – oko přece také jí.
